Scénář je dramatický útvar a slouží jako literární předloha filmu. Je nezbytný pro štáb, zejména pro režiséra, kameramana, architekta, vedoucí kostymérku, maskérku, zvukaře, producenta a herce. Ostatní filmové profese nepotřebují tolik literární, jako spíš technický scénář = rozzáběrovaný literární scénář. Film má daleko blíže k divadlu, než literatuře, proto je dramatický útvar. Film dodržuje dramatická pravidla divadelní hry, které již popsal Aristoteles (pokud je záměrně neboří). O tom ale až příště.
Pokud se bavíme o klasickém americkém modelu, tak je to producent, který hledá scénáristu, kterému zadá napsání scénáře. Producent má hlavní slovo, protože je zadavatelem. Na určitou doby zaměstnává scénáristu a pak i zbytek štábu, který textu vdechne život. Scénář má pro producenta především funkci informativní. Ze scénáře může odhadnout, jak bude film náročný. Podle napsaných scén zjistí, kolik herců bude zapotřebí. Kde se bude příběh odehrávat - tedy zajištění lokací. K psaní scénáře je při jeho dokončování přizván režisér, který scénáristovi předkládá svou představu o filmu. Společnými silami napíší scénář tak, aby jej režisér mohl natočit a producent dokázal zafinancovat.
Práce scénáristy je tak určena vymyšlením příběhu, jeho postav, zvratů, zápletek a rozuzlení. To vše píše do scénáře, který má pevně danou formu. Tato forma není samoúčelná a určitě neslouží jako šikana scénáristy. Když víme, kolik lidí vychází ze scénáře, tak nám musí být jasné, že jej scénárista nepíše pro sebe. On dobře ví, jaké jsou jeho postavy, příběh ale jde o to, aby to sdělil i ostatním v přehledné formě. Toto je podstata scénáře - přehledně popsat, co bude film obsahovat. Co divák uvidí a uslyší ve výsledném filmu. Proto je film nazýván audiovizuálním mediem.
Formalistické úpravy najdete na bratrském webu nepopsany.ezin.cz, který slouží jako návod a rady při psaní. Díky existenci velmi užitečného a česky lokalizovaného programu Celtx, je psaní scénáře jednodušší než dříve. Už žádné nepřehledné excelové tabulky. Scénáře ve stylu povídky, ve kterém by se prase vyznalo a co hůř, film, které si nese jedinec v hlavě.
Proto pište scénář ve formě, které mu náleží. Forma má usnadnit komunikaci ve štábu. Každý musí vědět, co je pro natočí filmů důležité, co si má nachystat. Architekt z textu vyčte, že musí v ateliéru postavit dekorace pro kuchyň. Kameraman si zajistí světelné podmínky pro natáčení. Režisér si vybere herce, aby seděly na vytvořené postavy. Producent si otře zpocené čelo a nachystá si peněženku. Vedoucí kostymér vybere krásné šaty pro princeznu. Maskérka nalíčí herce, aby vypadal jako oživlá mrtvola. Nic z toho by se nedělo, kdyby si to nepřečetli v literárním scénáři. Film je drahá záležitost, ale byl by sakra drahý, když by se potřebné věci sháněli až na place. Takže vězte budoucí scénáristé - scénář píšeme pro ostatní, neboť my už příběh známe.
Žádné komentáře:
Okomentovat