Námětem rozumíme téma filmu. Jde o to, s jakým tématem Váš film pracuje a na základě toho budujete příběh. Vytváříte postavy a zápletky. Dosazujete prostředí. Pokud máte námět z oblasti boxování, možná přidáte mafii, ale určitě nebudete vnášet prvky sci-fi. Do romantické komedie nebudete zaplétat politické problémy. To ovšem není pravidlo, jen rada. V dnešní postmoderní době je ale možné vše. Objevují se animované filmy pro děti s politickým podtextem. Komedie odehrávající se ve vzdálených galaxiích. Dodržování daného žánru už nehraje takovou roli. Co je ale stále nezbytné: scénárista musí vědět, o čem píše.
Zvolíte-li si takový mix všeho možného, určitě není od věci, upřednostnit jeden styl. V komedii jde hlavně o humor. Pokud ale převáží prvky hororu, zbytečně zmatete diváka, kterému jde především o srozumitelnost. K tomu se vztahuje už samotné téma, které Vám většinou napoví, co snese a co už hraničí s nesrozumitelností. Abyste pochopily hranice tématu, musíte udělat průzkum. Tím se rozumí vyhledat si danou problematiku. Zjistit souvislosti tak, aby Vás příběh nepostrádal vnitřní pravdu. Stane-li se, že ji bude postrádat, divák s největší pravděpodobností film nepochopí - toho se vyvarujte. Uvedu příklad z českého filmu Tobruk, kdy jsem měl příležitost mluvit osobně s režisérem Václavem Marhoulem.
Film Tobruk pojednává o československé legii, která bránila město Tobruk v severovýchodní části Lybie. Pro správné uchopení tématu bylo nutné projít knížkami, které o této události pojednávaly, aby nevznikly historické omyly. Pokud to nestačí, což určitě nestačí, pak je dobré se osobně setkat s historiky a o vše řádně mluvit. Ale i to by nestačilo pro film, který je hlavně o vojácích, kteří bojovali. Marhoul tedy hledal vojáky, kteří se bojů účastnili a z jejich výpovědí skládal příběh. Marhoul ale osobně říká, že motiv pro natočení byla knížka, kterou mu kdosi doporučil. Emoční náboj a myšlenka jej natolik pohltila, že začal uvažovat o příběhu. Kniha je o mladíkovi, který prochází válkou a přihlíží jejím hrůzám, ale nemůže s tím nic nadělat. (nevzpomenu si na název, ale jedná se o amerického autora - jeho jméno je v citátu na začátku filmu). Marhoul přemýšlel, až přišel s tím, že tento příběh zasadí do Tobruku mezi českou legii. Takto vzniklo téma, pro jehož správné pochopení musel udělat vše, co jsem napsal výše.
Přestože je film válečný, moc akce v něm není. To souvisí s informacemi, které režisér nasbíral (těmto informacím se odborně říká rešerše). Přímo říká, že americké akční filmy, kdy se utíká na zteč s nasazenými bajonety jsou nesmysl. Válka se vede hlavně za pomocí dělostřelectva a tím, že projektily letí rychleji jak zvuk, zasažený voják ani neví, co jej zasáhlo. S tímto pracuje i ve filmu, kdy ticho protrhne mohutný výbuch a až o pár chvil později, slyšíme zvuk výstřelu z děla. Mnohé diváky, včetně mě, to mátlo. Zkušenost z amerických filmů se nezapře - nejdřív výstřel, pak výbuch. I toto je spojené s nasbíranými materiály. Mnohdy to může být i svazující. Abychom neztratili onu vnitřní pravdu, musí ustoupit ze své fantazie. Podobně tomu bylo i Hanebných panchartů, kdy se Tarantino nechal slyšet, že film měl být ještě brutálnější, ale musel se držet historie.
Dobré rešerše Vám pomohou se smysluplným filmem. A pokud ne Vám, tak aspoň divák nebude tolik zmaten. Vše by se mělo držet v rozumném poměru logiky a fantazie. Divák by si mohl o Tobruku přečíst, ale film mu ukáže válku, jak by se o ni v odborné literatuře nedočetl - letopočty a statistiky nejsou moc akční.
Pokud se tedy pustíte do náročnějšího projektu, zjistěte si co je potřeba. Třeba vám samotné téma napoví, že Váš původní záměr není natolik silný. Může tak vzniknou film pravdivý i napínavý zároveň.
Žádné komentáře:
Okomentovat