Přerod námětu v příběh

Námětem rozumíme téma filmu. Jde o to, s jakým tématem Váš film pracuje a na základě toho budujete příběh. Vytváříte postavy a zápletky. Dosazujete prostředí. Pokud máte námět z oblasti boxování, možná přidáte mafii, ale určitě nebudete vnášet prvky sci-fi. Do romantické komedie nebudete zaplétat politické problémy. To ovšem není pravidlo, jen rada. V dnešní postmoderní době je ale možné vše. Objevují se animované filmy pro děti s politickým podtextem. Komedie odehrávající se ve vzdálených galaxiích. Dodržování daného žánru už nehraje takovou roli. Co je ale stále nezbytné: scénárista musí vědět, o čem píše.

Zvolíte-li si takový mix všeho možného, určitě není od věci, upřednostnit jeden styl. V komedii jde hlavně o humor. Pokud ale převáží prvky hororu, zbytečně zmatete diváka, kterému jde především o srozumitelnost. K tomu se vztahuje už samotné téma, které Vám většinou napoví, co snese a co už hraničí s nesrozumitelností. Abyste pochopily hranice tématu, musíte udělat průzkum. Tím se rozumí vyhledat si danou problematiku. Zjistit souvislosti tak, aby Vás příběh nepostrádal vnitřní pravdu. Stane-li se, že ji bude postrádat, divák s největší pravděpodobností film nepochopí - toho se vyvarujte. Uvedu příklad z českého filmu Tobruk, kdy jsem měl příležitost mluvit osobně s režisérem Václavem Marhoulem.

Film Tobruk pojednává o československé legii, která bránila město Tobruk v severovýchodní části Lybie. Pro správné uchopení tématu bylo nutné projít knížkami, které o této události pojednávaly, aby nevznikly historické omyly. Pokud to nestačí, což určitě nestačí, pak je dobré se osobně setkat s historiky a o vše řádně mluvit. Ale i to by nestačilo pro film, který je hlavně o vojácích, kteří bojovali. Marhoul tedy hledal vojáky, kteří se bojů účastnili a z jejich výpovědí skládal příběh. Marhoul ale osobně říká, že motiv pro natočení byla knížka, kterou mu kdosi doporučil. Emoční náboj a myšlenka jej natolik pohltila, že začal uvažovat o příběhu. Kniha je o mladíkovi, který prochází válkou a přihlíží jejím hrůzám, ale nemůže s tím nic nadělat. (nevzpomenu si na název, ale jedná se o amerického autora - jeho jméno je v citátu na začátku filmu). Marhoul přemýšlel, až přišel s tím, že tento příběh zasadí do Tobruku mezi českou legii. Takto vzniklo téma, pro jehož správné pochopení musel udělat vše, co jsem napsal výše.

Přestože je film válečný, moc akce v něm není. To souvisí s informacemi, které režisér nasbíral (těmto informacím se odborně říká rešerše). Přímo říká, že americké akční filmy, kdy se utíká na zteč s nasazenými bajonety jsou nesmysl. Válka se vede hlavně za pomocí dělostřelectva a tím, že projektily letí rychleji jak zvuk, zasažený voják ani neví, co jej zasáhlo. S tímto pracuje i ve filmu, kdy ticho protrhne mohutný výbuch a až o pár chvil později, slyšíme zvuk výstřelu z děla. Mnohé diváky, včetně mě, to mátlo. Zkušenost z amerických filmů se nezapře - nejdřív výstřel, pak výbuch. I toto je spojené s nasbíranými materiály. Mnohdy to může být i svazující. Abychom neztratili onu vnitřní pravdu, musí ustoupit ze své fantazie. Podobně tomu bylo i Hanebných panchartů, kdy se Tarantino nechal slyšet, že film měl být ještě brutálnější, ale musel se držet historie.

Dobré rešerše Vám pomohou se smysluplným filmem. A pokud ne Vám, tak aspoň divák nebude tolik zmaten. Vše by se mělo držet v rozumném poměru logiky a fantazie. Divák by si mohl o Tobruku přečíst, ale film mu ukáže válku, jak by se o ni v odborné literatuře nedočetl - letopočty a statistiky nejsou moc akční.

Pokud se tedy pustíte do náročnějšího projektu, zjistěte si co je potřeba. Třeba vám samotné téma napoví, že Váš původní záměr není natolik silný. Může tak vzniknou film pravdivý i napínavý zároveň.

Duševní hygiena aneb psaní bez bolesti

Ruku na srdce. Doba, kdy laptop byl pouhým snem obyčejného uživatele stolního počítače, který i tak ukousl pořádný kus z rodinného rozpočtu, je nenávratně pryč. Dnešní ceny laptopů jsou natolik lákavé, že si je může pořídit každý. Přestože stolní počítač vyjde daleko levněji, je laptop pro svou mobilitu stále populárnější. Nastává ale malý, časem velmi nepříjemný problém. Laptopy nejsou určeny pro každodenní práci. Pokud tedy zvolíte laptop, jako svůj hlavní pracovní nástroj, po čase se projeví bolesti zad a krku, způsobené nízkou polohou displeje.

Je mnoho způsobů, jak tento problém eliminovat. Koupě externího monitoru, pracování v posteli, podložení krabicí od bot, nebo si pořídit stojan, přímo určený pro zvýšení polohy displeje. Jedním takovým stojanem je Dicota Porter 2.

Dicota je kvalitní německý výrobce. Za jeho výrobky si připlatíte, ale máte jistotu, že to má smysl. Ačkoliv mnohé z produktů Dicoty vypadají obyčejně, jejich zpracování a funkčnost změní váš názor. Podobně je na tom i stojan.

Na první pohled plastové poličky, které mají zvednou váš laptop, což také dělají. Zprvu jsem měl trochu strach, jestli Porter vůbec udrží můj laptop. Udrží, přestože se váží okolo 3kg. Co mi ale vadí, je menší pokládací plocha. Stojan zjevně není stavěn na moderní širokoúhlé laptopy. Starším čtvercovým typům a laptopům s 14“ a menším displejem bude zcela vyhovovat.

Na pokládací ploše je nalepen kus černého molitanu, proti klouzání notebooku. K tomu řešení jsem byl skeptický, přece jenom laptop má vlastní protiskluzové nožičky, které by se na holém plastu udrželi. Bál jsem se přehřívání. Naštěstí se ukázalo, že molitan nijak nevadí v chlazení.

Co by to bylo za stojan, kdyby nešla měnit poloha. I zde se ukázal jednoduchost výrobku. Celé tělo je složeno ze čtyř válečků, které do sebe zapadají. Odstraněním libovolného počtu si určíme zdvih. Navíc lze vrchní plochou otáčet. To je hezké, ale prakticky nemožné. Pokládací plocha je nasunuta na poslední váleček. Protože je můj laptot těžký, tak místo otočení pouze notebookem, se otočí celý podstavec.

Porter je šikovné zařízení. Uživatel různých externích zařízení potěší 4xUSB HUB. Ten je ještě napájen externím adaptérem. Laptop je pak méně namáhán a při odpojení USB kabelu jsou všechny USB zařízení stále aktivní. To je dobré v případě, kdy máte v HUBu připojený externí disk, který takto nemusíte pokaždé bezpečně odebírat. Kabely je možné úhledně táhnout přes zadní část, která je tomu uzpůsobena. V balení jsou k dispozici dva pásky ze suchého zipu, kterými je možné kabely spojit.

Odkládací střední část je výborná na umístění kancelářských sponek. Větší spodní část pak poslouží pro objemnější potřeby, nebo opření knihy, či klávesnice, pro kterou je vytvořený záchyt. Na pokládací ploše je ještě malý žlábek na odkládání propisek.

S těmito vlastnostmi je Dicota Porter ideální produkt pro kancelářskou práci a pro každého, koho už nebaví krčení a mžourání do displeje. Jedinou nevýhodu, kterou zde vidím, je nutnost přikoupení myši a klávesnice. Nicméně se komfort při psaní a dlouhodobé práci u laptopu výrazně zvýší a bolesti zad pominou. Odradit vás už může jen vyšší pořizovací cena cca. 1100Kč.

Oficiální stránky www.dicota.cz